Finále jak má být, ani se nechtělo věřit, že se jedná o futsal. Nádherná atmosféra, ramatická zápletka (nám stačila remíza, soupeř musel vyhrát), televize, atd., atd.
Trenéři vsadili na Klímu v brance a v poli upustili pod tíhou významu utkání od hry na dvě lajny a točili prakticky šest hráčů Rajnocha, Mareše R., Mareš M., Dlouhého, Sluku a Levčíka, do druhé půle naskočil často také Olda Malý, krátce i Vítek Blažej. Kdo očekával oboustrannou jízdu nahoru dolů byl překvapen, protože od první minuty jsme hráli prakticky jen my, soupeř urputně bránil a nedostával se ani do brejkových situací, protože veškeré jeho snahy o zteč jsme zachytávali prakticky ještě na jeho polovině. Na druhou stranu je třeba přiznat, že Chorvaté bránili výborně a za celou první půli nás pustili jen do dvou výrazných šancí M.Mareš ani Dlouhý však své sólové nájezdy neproměnili, jinak jsme stříleli povětšinou z dálky a veškeré naše naděje mařil opět výborný Butigan. To hlavní v první půli se ale událo v deváté minutě, když Grdovič prostrčil míč na hrušku na nebezpečného Osibova, ten byl faulován Rajnochem a nařízený přímý kop z cca sedmi metrů poslal do naší brány skrze zeď placírkou Podrug. Za tohoto stavu postupovali Chorvaté, za tohoto stavu se také šlo do šaten.
Ve všech prostorách haly by se dala nervozita krájet na kila, diváci hnali hráče znovu a znovu na zteč chorvatské branky, ale čas neúprosně letěl. Vkrádaly se myšlenky beznaděje, oživovaly se vzpomínky na promarněné šance s Jugoslávií, Chorvatskem
Běžela 26.minuta, Chorvaté vyrazili do jednoho ze svých mála útoků, narazili však na zeď v podobě Romana Mareše v tvrdém souboji na středovém kruhu zvítězil český kapitán. Postupoval s míčem ve trojici na dva bránící hráče, signalizoval Butiganovi přihrávku do lajny, ale omyl z cca devíti metrů bodlem nechytatelně vyrovnal na 1:1 a běžel s rukou vztyčenou k hloučku svých kamarádů z Havlíčkova Brodu. A hala? Erupce nadšení. Drama ale pokračovalo, stále stačilo udělat jedinou chybu. Uklidnění všem přinesla 30.minuta a s ní dva slepené góly nejprve Olda Malý namazal Michalovi Marešovi a ten z první přehodil vyběhnuvšího Butigana. Za třináct vteřin jsme kopali, Dan Rajnoch ze signálu našel Martina Dlouhého a ten opět z první, tentokrát pod padajícím brankářem dal na 3:1. Je hotovo!!! Pamětníci možná vzpomenou na bitvu v Chorvatsku, kde jsme vedli 4:2 šest minut před koncem a nakonec prohráli 6:7, ale to byly na palubovce jiná mužstva. Něco podobného nebylo v Ostravě možné zápas skončil exhibičně, Chorvaté sice zkoušeli power-play, ale mohou být rádi, že z několika pokusů přes celé hřiště se ujala jen rána Romana Mareše symbolicky tak tečku za utkáním udělal ten, kdo svým gólem na 1:1 prakticky rozhodl zápas.
