Poslední utkání turnaje mělo rozhodnout o tom, kdo se stane jeho vítězem. Díky naší výhře na Slovenskem nám stačila remíza, výhra znamenala prvenství polského celku. Ani rozhodující utkání nenahnalo do hlediště důstojnou návštěvu a hlediště moderní haly zelo prázdnotou
Samotný zápas byl vyrovnaný, obě strany měly řadu šancí ke skórování, ale jak Kašpar v naší brance, tak jeho protějšek Ulfik čarovali. Poločas skončil nerozhodně a utkání pomalu spělo k bezbrankovému konci.
Až v poslední dvouminutovce začaly padat branky. Nutno říci, že v průběhu druhého poločasu příval šancí pokračoval, ale sítě se nenapínaly
Až minutu a půl před koncem Szlapa doslova propálil naší obranu a domácí vedli 1:0, což pro ně znamenalo turnajové vítězství. Naši trenéři okamžitě reagovali power-play, při které šel do branky Dlouhý a před něj se srovnal kvartet Frič, Rešetár, Polášek a Stejskal. Nejprve jsme zbytečně ztratili míč, ale při druhém útoku to vyšlo. Patnáct vteřin před koncem David Frič vypálil z devíti metrů, míč trefil tyč, od ní se odrazil do domácího gólmana a od něj doskákal za branky!
Díky této šťastné brance tak náš tým získal bod za remízu a s ním i trofej pro nejlepší tým turnaje. Při čtvrtém ročníku to byl čtvrtý triumf, což hovoří samo za sebe. Navíc jsme získali i jedno individuální ocenění, protože Pavlu Formánkovi stačilo vstřelit dvě branky proti Slovensku, aby se stal nejlepším kanonýrem celé akce.
