reklama

Hranící mezi úspěchem a neúspěchem je postup ze skupiny, říká v novém vydání časopisu Gól reprezentační kapitán Tomáš Rosický.

Po šestileté vynucené pauze povede český národní tým na závěrečném turnaji opět jeho dirigent a kapitán TOMÁŠ ROSICKÝ. I když do závěrečného soustředění před EURO 2012 nastoupil se zraněným lýtkovým svalem a neodehrál ani jednu ze dvou generálek, na pondělním premiérovém tréninku ve Wroclawi trénoval „Rosa“ poprvé naplno s ostatním reprezentačními spoluhráči, kterým se před pátečním vstupním duelem proti Rusku očividně zvedlo sebevědomí. A na jindy zasmušilé tváři trenéra Michala Bílka se objevil úsměv, neboť může postavit svůj team-work v nejsilnějším složení!



Než se začneme bavit na téma EURO, vraťme se ještě ke skončené Premier League. Co vám prolétlo hlavou, když loni v létě těsně před začátkem Premier League odešli z Arsenalu Fabregas a Nasri?
„Že odcházejí dva velmi kvalitní záložníci a spoluhráči, které budeme jen obtížně nahrazovat a ještě k tomu těsně před uzavřením přestupového okna. Proto také trenér Wenger sháněl náhrady za ně ve velkém časovém presu, čtyři noví hráči přišli až v úplně poslední den. Bylo tedy jasné, že si tým bez Fabregase a Nasriho musí teprve sednout a že to nějaký čas potrvá. Proto jsme také do nového ročníku Premier League odstartovali mizerně a postupně se začali škrábat tabulkou nahoru.“

Po čtyřbrankovém debaklu v osmifinále Ligy mistrů v Miláně se valila na tým i trenéra Wengera kritika ze všech stran, ale v odvetě jste měli fotbalový zázrak na dosah ruky!
„Zápas na San Siru se nám vyloženě nepovedl, udělali jsme spoustu hrubých chyb, které hráči AC dokázali potrestat. Ale doma jsme po půli vedli 3:0 a za tohoto stavu Robin (Van Persie) zahodil stoprocentní šanci, kdybychom v tu chvíli náskok Milána vymazali, mohli jsme dotáhnout do úspěšného konce obrat, jaký asi historie Ligy mistrů v této fázi nepamatuje. I když se nám to nepodařilo, dokázali jsme, že jsme schopni porážet ty nejsilnější soupeře. Mužstvo znovu prokázalo skvělý charakter jako předtím v ligovém zápase na Tottenhamu, kde jsme už prohrávali 0:2, ale nakonec jsme tohle prestižní londýnské derby vyhráli 5:2.“

Skvělou šnůrou vítězných zápasů jste poskočili na třetí místo za oba kluby z Manchesteru, ale konec jara už nebyl tak blyštivý. Proč?
„Protože nám už docházely síly, řada hráčů nastupovala na hraně zranění nebo už za ní. V posledním utkání hrálo pět kluků, kteří by normálně byli na marodce. Třetího místa si velmi cením, a i když jsme zase nevyhráli žádnou trofej, považuji sezonu pro Arsenal i pro mě osobně za úspěšnou.“

Fanoušci Arsenalu vás zvolili nejlepším hráčem března a dubna…
„Takové ocenění a ještě opakovaně za sebou od fanoušků samozřejmě potěší, i oni viděli, že to byla moje nejlepší sezona v Arsenalu.“

V jejím průběhu se začalo jednat o prodloužení vaší končící smlouvy. Od kdy jste věděl, že budete pokračovat dál mezi „Kanonýry“?
„Definitivně jsme se dohodli v polovině ledna. První schůzku na tohle téma jsem měl s trenérem Wengerem někdy v listopadu, podali jsme si ruce, že obě strany chtějí pokračovat. Zůstat v Arsenalu byla pro mě priorita číslo jedna. Byl jsem v klidu, i kdyby se to nepodařilo z nějakého důvodu dotáhnout do konce. Od ledna jsem byl už volným hráčem a měl jsem nabídky z velmi zajímavých klubů, které o mě stály od nové sezony.“

Jak se vám vlastně přihodilo zranění lýtka?
„Na konci sezony jsem už byl strašně unavený, měl jsem také bolestivě nakopnutou patu a podvědomě jsem levou nohu šetřil. To byl možná jeden z důvodů, proč mě začal zlobit lýtkový sval. Dva týdny jsem nic nedělal, takže jsem si nečekaně dlouho odpočinul, třeba mi tohle zranění paradoxně pomohlo! Potom jsem začal nohu pozvolna zatěžovat, nic nás netlačilo můj návrat do týmu uspěchat, protože se stav lýtka den ode dne lepšil a nemělo cenu riskovat jeho zhoršení, kdybych třeba nastoupil na závěr soustředění v Rakousku proti Izraeli nebo v Praze proti Maďarům.“

Národní tým má za sebou dvouletou houpačku, ta podzimní začala mizerně v Norsku a skončila parádně v Černé Hoře…
„Myslím si, že jsme kvalifikaci s výjimkou smolného vstupního zápasu doma s Litvou, kdy jsme hráli na jednu branku, ale bez gólového efektu, zvládli podle předpokladů. Na suverénní Španěly nikdo neměl, hrálo se tedy jen o druhé místo ve skupině. Forma mančaftu gradovala na podzim, i když se nám kvalifikační generálka v Norsku vůbec nepovedla. Ale byla to taková užitečná facka v pravý čas, dali jsme se herně i vnitřně dohromady, což jsme pak předvedli v těžkých zápasech ve Skotsku, v Litvě a v obou barážových utkáních s Černou Horou.“

Do reprezentace v kvalifikačním finiši naskočilo hned několik hráčů z GL, kteří hru „rozběhali“!
„Když si vezmete, kolik hráčů se za ty dva roky v nároďáku vystřídalo, není divu, že nějaký čas trvalo, než trenér našel optimální složení mančaftu. Kluci z české ligy do něj ale už naskakovali dřív než na podzim, těm z Plzně ohromně pomohly a zvedly sebevědomí těžké zápasy, které odehráli v Lize mistrů. To jsou prostě zkušenosti k nezaplacení!“

Musel jste nějak po půl roce, který uběhl od kyjevského losu, korigovat svůj názor na složení skupiny ve Wroclawi?
„Ani ne, největším favoritem jsou pořád Rusové, kteří hrají poslední dva-tři roky ve stejném složení, je tam i součinnost ze špičkových klubů. V zimě se navíc domů vrátili z Premier League i krajánci Žirkov, Aršavin a Pavljučenko.“

A co ostatní soupeři ve skupině A?
„Na první pohled to vypadá, že jsme měli při losu štěstí, když ve skupině nenarazíme na silné top-týmy jakou jsou Německo, Anglie, o Španělsku, se kterým jsme hráli v kvalifikaci ani nemluvě. Je to nevyzpytatelná skupina! Rusové a Řekové se probojovali na EURO 2012 přímo z prvního místa, Poláci se na něj jako pořadatelská země dlouhodobě připravují a my jsme se na šampionát probojovali až z baráže… Bude proto rozhodovat kromě aktuální formy každá maličkost nebo detail i třeba štěstí. Proto je otevřené, která dvojice půjde do čtvrtfinále a které dva týmy se budou balit na cestu domů.“

Poláci hodně spoléhají na sehrané trio z mistrovského Dortmundu. Sledujete na dálku téměř pohádkový vzestup Borussie?
„Samozřejmě, vždyť jsem prožil v Dortmundu pět a půl roku! Vyhráli jsme německý titul, dostali jsme se i do finále Poháru UEFA, ale potom klub málem zničily obrovské dluhy. O to obdivuhodnější je, jak poměrně rychle se dokázala Borussia zvednout, jaký skvělý fotbal předvádí pod trenérem Kloppem. A hlavně má nyní pohromadě ohromně perspektivní kádr, ze kterého na reprezentační úrovni neprofitují jen Poláci, ale i Němci.“

Na závěrečný turnaj cestujete po šestileté pauze, které uběhly od MS 2006, které se hrálo také u sousedů – v Německu. V čem je vaše role v národním týmu kromě kapitánské pásky jiná než tehdy?
„Postupně na mě přešla větší a větší zodpovědnost, kterou dříve měli „Méďa“ (Pavel Nedvěd), Karel Poborský, „Šmíca“ (Vladimír Šmicer), v nároďáku skončili i kluci, kteří do něj přišli se mnou nebo až po mně – Marek Jankulovski, „Ujfi“ (Tomáš Ujfaluši) a další. Teď to leží na nás třicátnících – „Čechínovi“, mně, „Hybšovi“ (Tomáši H“ubschmanovi), „Plášovi“ (Jaroslavu Plašilovi) a „Barym“ (Milanu Barošovi), kteří jsme už hráli před osmi lety na mistrovství Evropy v Portugalsku.“

Některá fotbalová klišé říkají, že na závěrečných turnajích rozhoduje úvodní zápas nebo že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je postup ze skupiny. Souhlasíte s nimi?
„S prvním určitě ne, to jsme si zažili na vlastní kůži na mistrovství světa 2006 v Německu, kde jsme 3:0 porazili Američany, a stejně jsme po skončení zápasů ve skupině jeli domů. Něco podobného potkalo kluky na posledním EURO 2008, kde v otevíracím zápase vyhráli nad domácím Švýcarskem. S druhým názorem, že hranicí mezi úspěchem a neúspěchem je postup ze skupiny, naopak stoprocentně souhlasím. Je to také i náš cíl, se kterým jsme do Wroclawi přijeli. Ideální by bylo, kdybychom na postup zadělali už v pátek večer úspěšným výsledkem v úvodním zápase s favorizovaným Ruskem!“

reklama

reklama

reklama

reklama