reklama

Důrazný stoper Tomáš Sivok se vypracoval v pevný pilíř reprezentační obrany, takže při jejím skládáním před vstupním zápasem na EURO 2012 ve Wroclawi měl v něm trenér Michal Bílek stabilní jistotu.

Ani on ale nezabránil totálnímu kolapsu české defenzívy s Ruskem a kruté porážce 1:4. Další setrvání na šampionátu vedlo přes bodový zisk v úterním zápase s Řeckem, do kterého národní tým vstoupil skvěle dvěma vstřelenými góly, ale ve druhé půli většinou bránil svoje vedení. Vydřená výhra 2:1 posunula Česko na druhé místo v průběžné tabulce skupinyA, takže o postup do čtvrtfinále si to rozdají Sivok a spol. v sobotu s domácím Polskem!



Chtěl jste mít před mistrovstvím Evropy jasno, kde budete v nové sezoně hrát?
„To určitě, ale čekám na jeden zajímavý klub, ale jednání nejsou lehká. Říkám si ale, že se na něj vyplatí čekat. Nejhorší to bylo, když jsem se vrátil z Besiktase na reprezentační sraz, teď už to na EURO nechávám být. Nějak to dopadne.“

Na čem ztroskotala jednání s Besiktasem o prodloužení smlouvy?
„Sešel jsem se s prezidentem a sportovním ředitelem klubu, kteří mi mazali med kolem pusy. Že jsou se mnou spokojeni, ať prodloužím končící smlouvu o další dva roky, že budu v příští sezoně kapitánem. Nemohl jsem na to kývnout z jednoho prostého důvodu – nabízeli mi plat, který byl o deseti horší než ten současný a neodpovídal podmínkám, které v Besiktasi mají jiní hráči. Rozešli jsme se v dobrém, pochopili, že chci v devětadvaceti letech dostat ještě jeden dobrý kontrakt a hrát za dobrý klub.“

Spekuluje se o vašem návratu do italské Serie A, což by mělo také jazykovou výhodu…
„Je to hodně zajímavý klub, který patří mezi největší v Evropě. Pro mě to je poslední šance dokázat si, že mám na to v něm hrát. Uvidíme, jestli to dopadne.“

Až na poslední chvíli se rozhodlo, kdo bude vaším parťákem ve stoperské dvojici v úvodním zápase EURO 2012 s Ruskem. V čem je pro vás rozdíl, jestli hrajete s Romanem Hubníkem nebo s Michalem Kadlecem?
„Jsou to trochu odlišné typy. „Káca“ (Michal Kadlec) je spíš levý bek, který je technický a snaží se balony zezadu rozehrávat. „Hubňa“ je klasický důrazný stoper, který většinou osobních soubojů vyhrává. Každý má jiné přednosti, ale pro mě osobně to není žádný převratný rozdíl nebo problém, s kterým z nich nastoupím.“

Vstup do zápasu se týmu vydařil, měli jste víc ze hry i častěji míč na kopačkách. To bylo podle taktického plánu nebo to vyplynulo z dění na hřišti?
„Chtěli jsme hrát od začátku aktivně a ne být jen v deseti zalezlí na vlastní půlce. Spíš jsme čekali, že podobnou taktiku zvolí i Rusové, že spíš budeme my pod tlakem než oni. Nemyslím si ale, že to byla od nich nějaká taktická lest nás vylákat a udeřit do naší otevřené obrany.“

Prakticky první vážnější ruský výpad skončil gólem, za osm minut to už bylo 2:0…
„Doplatili jsme na vlastní nedisciplinovanost a zbytečné chyby v rozehrávce, což dokázali Rusové využívat k rychlým přesunům k naší šestnáctce, ke které jsme my je museli odcouvat A tam už se jen těžko zasahovalo, když měli míč pod kontrolou. Snažili jsme se pořád útočit, ale místo našich šancí vznikaly ohromné díry mezi obranou a středovou řadou, kterými chodili dva až tři hráči okamžitě do rychlých kontrů. Mára Suchý a „Necka“ (Tomáš Necid) říkali, že podobným uspávacím stylem hraje v ruské lize Zenit Petrohrad, ze kterého je v nároďáku hodně hráčů a v nedávné minulosti tam působil i nizozemský trenér Advocaat.“

Do druhé půle nastoupil klasický defenzivní záložník Tomáš H“ubschman. Dýchalo se vám vzadu lépe, zvlášť když chvíli po přestávce vstřelil Václav Pilař kontaktní gól?
„Bylo to hlavně povzbuzení, že bychom mohli bodovat. Jenže jsme hned chtěli vstřelit druhý gól, byli jsme v útočných akcích málo trpěliví, zbytečně jsme se pokoušeli o kolmice a tlačit se středem, kudy ale cesta k ohrožení ruské branky nevedla, protože tam jsme naráželi na obranný blok osmi hráčů. Stálo nás tohle marné dobývání hodně fyzických sil, které pak v závěru zápasu už začaly docházet.“

Dva slepené góly v poslední desetiminutovce završily debakl. Začali jste ho rozebírat už v kabině nebo večer po návratu na hotel?
„Konec zápasu byl hodně frustrující. Může se prohrát, ale záleží, jakým výsledkem a také po jakém výkonu. Ten náš byl proti Rusku špatný, v kabině i potom po skupinkách v hotelu jsme rozebírali, proč se to stalo, když jsme chtěli do mistrovství Evropy vstoupit úplně jinak.“

Pomohla týmu po české vlně zdrcující kritiky přízeň polských fanoušků na sobotním pozápasovém tréninku?
„Bylo to neuvěřitelné, kolik jich na stadion přišlo po takovém výsledku, a hlavně jak se k nám chovali. Tleskali každé akci, nebo když jsme kolem nich jen běhali na trávníku kolečka.“

Trenér Bílek vám pustil půlhodinový sestřih ze zápasu s Ruskem, který zachycoval především ty největší chyby, aby se v dalších utkáních už neopakovaly. Které považujete za nejzásadnější?
„Hráli jsme bez zajištění ve středu hřiště a příliš roztažení, což se nám mnohokrát vymstilo při zbytečných ztrátách míčů, po kterých se Rusové na dvě-tři přihrávky dostávali k bezprostřednímu ohrožení naší branky.“

Úvod zápasu s Řeckem byl z kategorie snů, po šesti minutách jste vedli 2:0, ale hlavně ve druhém poločase jste se na důležité vítězství, které dává reálné naděje na postup, pořádně nadřeli…
„Druhou půli jsme přestali hrát tak aktivně jako v prvním poločase. Dostali jsme bohužel brzy hloupý kontaktní gól, po kterém Řekové pochopitelně ožili.“

Jak se zadrhla komunikace mezi vámi a vybíhajícím brankářem Petrem Čechem?
„Petr si křikl „Mám!“, a tak jsem mu balon pustil. Kdyby nezakřičel, tak jsem ho v pohodě odkopl, takhle jsem se bál, abych ho třeba netrefil do rukou. Bohužel mu nějak vypadl a řecký útočník měl před sebou prázdnou branku. Ale zvládli jsme to udržet, což je ze všeho nejdůležitější.“

O přestávce zůstal v kabině kapitán Tomáš Rosický, měla jeho zdravotní absence vliv na změnu poměru sil na hřišti?
„Tomáš je naším klíčovým hráčem, s ním je naše hra mnohem kvalitnější, víc udržíme míč vpředu a dobře kombinujeme. Tohle nám pak už chybělo, ale museli jsme to zvládnout bez něj.“

V čem byli Řekové nejnepříjemnější?
„Nakopávali dlouhé míče do naší šestnáctky, na které naskakoval vysoký a urostlý Samaras. Museli jsme se při centrech vzájemně zajišťovat, aby nepropadly někam za nás nebo se neodrazily k dalším řeckým hráčům.“

Kdy jste začal věřit, že vítězství udržíte?
„Až v nastaveném čase, protože Řekové hráli hodně vabank, ale tři body jsme ubojovali. Dostali jsme se z tlaku, pod který jsme se dostali po porážce s Rusy, a zpátky ve hře o postup. V sobotu si to o něj rozdáme s domácími Poláky, kteří nám už asi nebudou fandit jako v těchto dvou prvních zápasech…“

reklama

reklama

reklama

reklama