reklama

Záložník Petr Jiráček mluví v novém vydání časopisu Gól nejen o gólech do sítě Řecka a Polska v základní skupině EURA.

Po skvělém podzimu, ve kterém pomohl Plzni k senzačnímu postupu do základní části Ligy mistrů a české reprezentaci přes úspěšnou baráž s Černou Horou na EURO 2012, přestoupil Petr Jiráček do ambiciózního Wolfsburgu. Také bundesligový start mu vyšel parádně, Freiburgu dokonce vstřelil dva góly, ale po zranění břišního svalu v únorovém mezistátním utkání v Irsku, se již do základní sestavy „Vlků“ stabilně nevrátil. A tento herní stín jako by si nesmírně vitální dlouhovlasý záložník s sebou přinesl i do národního týmu, který na něj hodně spoléhá. Až v klíčových utkáních proti Řecku a Polsku se „Jiras“ zase představil v plné parádě včetně role střelce důležitých gólů!



Svalové zranění, které jste utrpěl zničehonic, jste sice rychle vyléčil, ale s odstupem času se dá říci, že vás přibrzdilo v bundesligovém rozletu…
„Možná jsem byl v Dublinu trochu unavený, chtěl jsem si dát dlouhý balon a při tom pohybu mě píchlo u žebra. Druhý den se při vyšetření se zjistilo, že mám natržený postranní břišní sval. Marodil jsem jen čtrnáct dnů, ale do sestavy Wolfsburgu naskočili jiní kluci, začalo se vyhrávat, udělali snad čtyři vítězství v pěti zápasech, takže trenér neměl důvod k nějakým změnám. Chápal jsem to a říkal jsem si, že si počkám na další šanci, kterou dostanu.“

Jak jste se s touto nezvyklou herní rolí vyrovnával?
„Nesl jsem to úplně normálně, to je život. Nebylo to pro mě vlastně nic nového, s výjimkou posledního roku v Plzni jsem taky na šanci v základní sestavě většinou čekal.“

Ale menší herní zatížení se na vás trochu podepsalo, ne?
„To určitě, byl jsem půl roku zvyklý hrávat neděle-středa-neděle, ale po zranění jsem pravidelně nehrával ani o víkendových bundesligových zápasech nebo třeba jen poločas.“

Už jste se za půl roku ve Wolfsburgu fotbalově i lidsky aklimatizoval?
„Po fotbalové stránce jsem to zvládl poměrně rychle a v pohodě, hlavně proto, že mi vyšel začátek jara. Jsem spokojený i zázemím, které tam máme. Bydlíme kousek od města, máme tam klid, takže i tohle je bez problémů.“

O náročnosti tréninkových dávek kouče Felixe Magatha kolují nejrůznější hrůzné zkazky. Jak jste je snášel?
„Hned po příchodu do klubu to bylo pro mě dost kruté, ve Wolfsburgu se opravdu hodně trénuje. Ale postupem času jsem si na to zvykl, takže teď už s tím nemám žádný problém.“

I když se Wolfsburg na jaře hodně zvedl, na evropské poháry nedosáhl. Vy jste ale na „Evropu“ mohl coby reprezentant přece jen těšit!
„Těšil jsem se o to víc, že konec sezony nebyl podle mých představ, samozřejmě i na skvělou partu, která v „nároďáku“ je, a na bývalé spoluhráče z Plzně.“

Fungovala vaše fotbalová součinnost i po půlroční pauze?
„Z mé strany v tom určitě problém nebyl, věděli jsme o sobě na hřišti jako dřív, jen jsme všechny naše návyky oživili a oprášili.“

Vstup do úvodního zápasu na EURO 2012 s Ruskem vypadal nadějně, ale konec byl co do výsledku hodně krutý…
„Myslím si, že jsme i proti Rusku nehráli tak zle, jak se všude psalo. Udělali jsme ale naivní chyby ve středu hřiště, které Rusové potrestali, když z prvních tří brejků do naší otevřené obrany dali dva góly. Museli jsme hru ještě víc otevřít, což jim vyhovovalo, a v závěru nám ještě vstřelili další dvě branky. Výsledkově to byla katastrofa, ale herně to nebylo tak špatné.“

Proti Řecku to byl úvod z kategorie snů, za šest minut jste vedli 2:0. Bylo v taktickém plánu soupeř gólově zaskočit?
„Takhle se to ani naplánovat nedalo. Ale byli jsme poučeni z předchozího zápasu s Ruskem, abychom byli nejen aktivní, ale i mnohem odpovědnější a důslednější, což se nám, myslím, nad očekávání podařilo.“

Vést brzy o dva góly bývá někdy zrádné, protože do konce zbývá ještě spousta času…
„Čekali jsme, že ve druhé půli do nás šlápnou, nic jiného jim ani nezbývalo. Kontaktní gól, ke kterému přišli Řekové hodně lacino, je ještě víc nabudil, ale důležité vítězství jsme udrželi.“

V tomto zápase jste hrál místo ve středu záložní řady na její pravé straně…
„První zápas jasně ukázal, že jsme tam byli tři, kteří hráli hodně dopředu a nemysleli přitom na zadní vrátka. S nasazením „Hybši“ (Tomáše Hübschmana) to najednou začalo i v naší defenzívě klapat, skvěle čte hru, má skvělý výběr místa, je přesně tam, kde má v tu chvíli být. Dělá takovou černou práci, která není moc vidět, ale pro tým je ohromně cenná. Hra ze strany mi nějaký problém neděla, i když jsem to měl přes nohu, v Plzni jsem hrával také krajního záložníka, ale zleva. Trenér mi navíc řekl, že nechce, abych hrál klasického pravého záložníka, ale toulal se i uprostřed.“

Měl jste si odtud z druhé vlny sbíhat na hrot do prostorů, které otevíral Milan Baroš?
„Ta gólová akce spíš vyplynula z nějaké intuice, že jsem si tam naběhl. „Hybša“ mi to dal přesně do kroku, takže jsem si míč ke střele nemusel moc připravovat a mohl se soustředit, kam ho kopnu. Dal jsem ho vybíhajícímu řeckému brankáři opravdu tam, kam jsem chtěl.“

Přepsal jste touto bleskovou trefou historické statistiky evropských šampionátů, protože jste vstřelil třetí nejrychlejší gól na závěrečných turnajích!
„Nikdy jsem žádný velký střelec nebyl, góly jsou pro mě takovým bonusem. Také jsem takhle brzkou branku jako Řekům nikdy nevstřelil, ani v žácích.“

Výhra nad Řeky vrátila český národní tým reálně do boje o postup ze skupiny, ale musel uspět v závěrečném utkání s domácími Poláky, kteří byli velmi optimističtí…
„Přečetl jsem si jejich předzápasová prohlášení v novinách, byli opravdu velmi sebevědomí a nic jiného než postup na úkor nás si nepřipouštěli. Já osobně bych byl určitě opatrnější. Ve druhé půli jsme už byli jasně lepší s výjimkou střely v nastaveném čase, kterou „Káca“ vyhlavičkoval z brankové čáry, jsme Poláky do žádné jiné šance nepustili. Naopak my jsme si jich vypracovali poměrně dost.“

Věděli jste se o přestávce v kabině, jaký je průběžný výsledek souběžně hraného zápasu Rusko-Řecko ve Varšavě?
„Dozvěděl jsem se to těsně předtím, než jsme šli na druhý poločas.“

Dostali jste od trenéra Bílka i ofenzivnější pokyny?
„Ne, řekli jsme si, že budeme hrát pořád svoji hru, nebudeme zbytečně bláznit a že v případě potřeby na posledních deset-patnáct minut ještě přidáme, abychom vstřelili vítězný postupový gól.“

Ten jste vstřelil o chvíli dříve, než jste si v kabině plánovali, když Tomáš H“ubschman vystihl polskou rozehrávkou a poslal vás s Milanem Barošem do brejku…
„Bylo dobře, že mi „Bary“ (Milan Baroš) dal balon kousek dál, takže jsem si ho nemusel nijak dalším dotekem připravovat. Naznačil jsem polskému obránci střelu, do které mi on zajel skluzem, a po zasekávačce jsem měl už možnost střílet na branku. Mířil jsem na zadní tyč, sice mi míč trochu skočil, ale spadlo to tam. Když jsem viděl znovu celou akci v televizi, tak se brankář Tytoň skoro ani nepohnul, asi nečekal, že se takhle zblízka dostanu ke střele.“

Všechny tři góly, které jste zatím v národním týmu vstřelil, byly v „ostrých“ zápasech a měly ohromný význam pro české vítězství. Kterého z nich si nejvíc ceníte?
„Vážím si všech tří, ale asi nejdůležitější byl ten poslední sobotní, protože nás posunul do čtvrtfinále mistrovství Evropy, což považuji za velký úspěch týmu i celého českého fotbalu.“

Na čtvrtfinálového soupeře jste čekali do nedělního večera. Přál jste si někoho jiného než Portugalce?
„Ve čtvrtfinále si už nevyberete, díval jsem se na zápasy skupiny B v televizi také proto, že ve studiu byl Pavel Horváth, kterého jsem dlouho neviděl… „Béčko“ podle očekávání vyhráli Němci, kterým jsme se jako vítězové „áčka“ vyhnuli. Dánové sice jedou domů, ale hráli výborný fotbal, Portugalcům se v pravý čas herně i gólově probudil Cristiano Ronaldo.“

Váš herní styl je hodně náročný na fyzickou kondici. Nedoléhá na vás na konci sezony už přece jen únava?
„Po vítězství se vždycky regeneruje rychleji. Proti Polákům jsem se vůbec necítil ze začátku dobře, špatně se mi dýchalo, každý sprint mě stál hrozně sil. Možná to bylo dusnem nebo jsem se blbě najedl… Ale postupem času mě tyhle potíže pustily, dal jsem i gól.“

reklama

reklama

reklama