|
Hlavní menu
|
Michal Bílek pro Gól: Na EURO 2012 budu mít ty nejlepší vzpomínky!Trenér národního týmu Michal Bílek si užívá dovolenou spokojeně, protože na mistrovství Evropy s českou reprezentací uspěl.Pokud náhodou v těchto dnech potkáte na jihomoravských cestách cyklistu, který vám bude nápadně připomínat Michala Bílka, nepůjde ani o jeho dvojníka, ani o šálení smyslů vlivem tropických veder. „Jezdíme na kola pravidelně s partou našich dlouholetých známých,“ prozrazuje reprezentační kouč, který na nedávném EURO 2012 dovedl český národní tým do čtvrtfinále a navázal tak na evropské medailové úspěchy svých předchůdců Dušana Uhrina staršího a Karla Brücknera. Průběh kvalifikace i začátek polské fotbalové mise tomu ale zdaleka nenasvědčovaly, takže byl několikrát trenérem „na odstřel“…Byla to pro vás velká komplikace, když v úvodním utkání na EURO 2012 nefungovala součinnost páteře národního týmu Rosický-Plašil-Jiráček podle představ? „V tomto složení jsme úspěšně odehráli jak podzimní závěr kvalifikace o postup na mistrovství Evropy, tak obě barážová utkání s Černou Horou. Proto nebyl důvod k nějaké změně. Po dobrém zhruba patnáctiminutovém úvodu proti Rusku jsme však z rychlých brejků dostali dva slepené góly, které pochopitelně daly zápasu úplně jiný ráz.“ Reagoval jste na to o přestávce nasazením defenzivního středopolaře Tomáše H“ubschmana. Bylo to připravené záložní řešení nebo spíš improvizace? „Hybša (Tomáš H“ubschman) až do svého vyloučení v podzimním kvalifikačním zápase se Španělskem na Letné odehrál všechna utkání. Potřebovali jsme proti Rusům zpevnit příliš děravý střed hřiště, proto logicky padla volba na něj.“ Od té doby hrál český tým nejen v jiném složení, ale také rozestavění, než se kterým do Polska cestoval. Nemohla za to i kumulace určitých potíží zmíněných tří hráčů. Tomáš Rosický stihl jen tak tak doléčit zraněné lýtko, Jaroslav Plašil měl v nohou prodloužený závěr francouzské ligy a Petr Jiráček zase minimální jarní herní vytížení v bundesligovém Wolfsburgu… „To bych jako hlavní příčinu nepovažoval. Aktivní vstup do zápasu s Ruskem nám vyšel nad očekávání, dokonce to hráče asi namlsalo tak, že nechávali vzadu osamoceného „Plášu“ (Jaroslava Plašila). I přes početní převahu vzadu jsme často nezvládali včas zastavovat ruské protiútoky, proto jsme museli sáhnout po prvním poločase ke změně, která se osvědčila.“ Druhou změnu jste udělal až před dalším utkáním ve skupině proti Řecku, kdy jste do stoperské dvojice k Tomáši Sivokovi stáhl z levého kraje obrany Michala Kadlece, na jehož post trvale naskočil David Limberský. I když jste tyto stopery preferoval v přípravě na EURO 2012, s Ruskem přesto nastoupil v základní sestavě Roman Hubník… „Věděli jsme, že si Dzagojev s Aršavinem často sbíhají od lajny do středu hřiště, kam to táhne i „Kácu“ (Michala Kadlece). Předpokládali jsme proto, že je v tomto prostoru dokáže účinně eliminovat. Nefungovalo to ale podle našich představ, proto jsme pozměnili i složení obranné čtveřice.“ Jak dlouho jste nepovedený zápas s Ruskem s kolegy v hotelu Monopol rozebírali? „Když prohrajete 1:4 a fanoušci vás vyprovázejí do kabin pískotem, máte pádný důvod si utkání znovu a znovu v hlavě přehrávat, proč k tomu došlo. Byl to hrozný výsledek, ale herně mezi oběma týmy takový propastný rozdíl nebyl. Snažili jsme se poučit z chyb, které jsme proti Rusku udělali a hlavně nepropadat panice, protože nás čekaly ještě dva zápasy ve skupině. V tom jsme byli s hráči úplně zajedno, i když okolní tlak byl do dalšího utkání s Řeckem opravdu enormní.“ Famózní začátek s Řeckem, kterému česká reprezentace do té doby ve vzájemných zápasech nedala jediný gól, dal zapomenout na předchozí duel s Ruskem. Vést už od šesté minuty 2:0 bývá někdy hodně ošidné a zrádné, neboť do konce zápasu zbývá ještě spousta času… „První poločas jsme odehráli opravdu výborně. O půli musel jít dolů kvůli bolavé achillovce „Rosa“ a po laciném kontaktním gólu Řekové ožili. Ale většinou jen nakopávali míče do naší šestnáctky, kde jsme s jejich centry poradili a do soustavnějšího tlaku, který by mohl vést k vyrovnání nebo dokonce otočení výsledku, jsme je prakticky nepustili.“ Byl inkasovaný gól po komunikačním šumu brankáře Petra Čecha se stoperem Tomášem Sivokem pro vás psychicky nejhektičtějším okamžikem na šampionátu? „I takové chyby se ve fotbale stávají. Petr Čech nás v celé řadě předchozích zápasů opakovaně podržel, stále jsme vedli 2:1 a museli jsme se co nejrychleji vyrovnat s nově vzniklou situací, což se nám myslím, díky kvalitní defenzívě, také podařilo a velmi důležité vítězství jsme si pohlídali. Asi nejhůř mi bylo, když jsme od Rusů v závěru zápasu inkasovali další dva góly a místo remízy, o kterou jsme usilovali, z toho byl debakl…“ Před rozhodujícím zápasem o postup ze skupiny s Polskem panoval v domácím táboře ohromný optimismus. Sázel jste i trochu na to, že by polští fotbalisté nemuseli obrovský tlak veřejnosti unést? „Poláci vlastně skoro tři roky nehráli žádné utkání, ve kterém by byli pod tlakem, že musejí uspět, i když se v té době střetli s řadou předních reprezentačních týmů. A ostré zápasy jsou něco úplně jiného než přípravné. Naopak my jsme měli s permanentním docela bohaté zkušenosti a právě v těchto těžkých utkáních se tým semkl dohromady, což se pak odrazilo i v konečných výsledcích. Polsko sice mělo úvodní nápor, ale postupem času jsme začali hru kontrolovat, pohlídali jsme jeho velmi nebezpečnou pravou stranu, sehranou z mistrovského Dortmundu, a ve druhé půli jsme měli evidentně navrch. Prakticky k ničemu vážnějšímu jsme už domácí nepustili.“ Zaskočilo vás, že Řekové dali Rusům gól do šatny, a toto nejtěsnější vedení i udrželi, takže předzápasové remízové kalkulace vzaly za své… „Nečekal jsem, že Řekové půjdou do vedení, ale naše taktika do druhé půle se nijak nezměnila. Nabádal jsem hráče, abychom hráli zodpovědně stále to svoje a čekali na šanci k rychlému brejku do otevřené obrany domácích, kteří museli nad námi vyhrát, jinou cestu k postupu ze skupiny neměli. Vítězný a postupový gól „Jirase“ (Petra Jiráčka) padl v pravý čas, proto jsme se už nemuseli za každou cenu hnát do útoku.“ Ránu Blaszczykowského v nastaveném čase jste asi viděl z docela dobrého úhlu! „V první chvíli jsem si také myslel, že letí do naší opuštěné branky, televizní záznam ale ukázal, že by ji těsně minula. Byl to poslední zoufalý polský útok a největší šance domácích ve druhé půli. Kdyby nám takhle proklouzl už jistý postup mezi prsty, bylo by to něco hrozného…“ Nic takového se i díky Kadlecově záchranné brzdě nestalo, vzápětí skotský rozhodčí Thompson utkání ukončil. Co vám v tu chvíli prolétlo hlavou? „Obrovská radost i úleva, že jsme po špatném startu dokázali ze skupiny postoupit a ještě k tomu z prvního místa. Když jsem viděl, jak se radují hráči i fanoušci, tak to byl nepopsatelný pocit…“ Zažil jste předtím ve své hráčské i trenérské kariéře takovou euforii? „Mistrovství Evropy je jednou za čtyři roky, takže nejdřív se na něj vůbec musíte dostat. Samozřejmě jsme měli ohromnou radost i po listopadové baráži v Podgorici, zažil jsem jako trenér i oslavu mistrovského titulu se Spartou, ale postup do čtvrtfinále je mnohem výš. Navíc jsme splnili i cíl, se kterým jsme na evropský šampionát jeli. Na EURO 2012 budu mít nakonec ty nejlepší vzpomínky!“ Až jedenáct minut před koncem rozhodl Cristiano Ronaldo o nejtěsnějším vítězství a postupu Portugalců. Přál jste si dovést čtvrtfinálový zápas alespoň do prodloužení? „Portugalský národní tým není jen Cristiano Ronaldo nebo Nani, mají i spoustu dalších velmi kvalitních hráčů, kteří působí ve špičkových evropských klubech. V prvním poločase jsme s Portugalci ještě drželi krok, dvakrát nás podržel Petr Čech. Po přestávce se nám už nedařilo držet míč, soupeř začal mít navrch ve středu pole, našim hráčům ubývaly i síly, proto naopak přibývalo nebezpečných situací před naší brankou. Jednu z nich soupeř využil, i když už v době, kdy jsme pomalu začali přemýšlet o prodloužení. Přáli jsme si postoupit do semifinále a tím pádem přivézt domů medaili, ale Portugalci byli lepší a postup si zasloužili. Čtvrtfinále bylo pro nás maximem, kterého jsme mohli na EURO 2012 dosáhnout. A jsem moc rád, že se nám to podařilo!“ Chyběl vám v tomto zápase play-off kapitán Tomáš Rosický nejcitelněji? „S Tomášem na hřišti je naše hra vždy lepší nejen kvůli jeho fotbalovým kvalitám, ale přítomnost má pozitivní vliv i na ostatní spoluhráče. Na Portugalce by jeho technické dispozice, kreativita, schopnost udržet míč, přejít jeden na jednoho nebo dát časovanou přihrávku určitě také platila a věřím, že by i týmový výkon šel nahoru. Bohužel na tomto šampionátu odehrál jen zápas s Ruskem a poločas s Řeckem, ve kterém ukázal, v čem je pro českou reprezentaci pořád nenahraditelným fotbalistou.“ I když manažer reprezentace Vladimír Šmicer dopoledne v den čtvrtfinálového utkání s Portugalskem oznámil, že „Rosa“ do něj nenastoupí, všeobecně se čekalo, že místo něj bude opět hrát Daniel Kolář. Kdy jste se překvapivě rozhodl pro benjamínka Daridu? „Když jsme letěli z Wroclawi do Varšavy. Věděli jsme, že je platný jak v defenzívě, tak se nebojí hrát dopředu, umí i nebezpečně vystřelit ze střední vzdálenosti. Navzdory svému mládí má dostatek fotbalového sebevědomí a dovolí si i proti sebesilnějšímu soupeři. Potvrdilo to i svým velmi dobrým a nebojácným výkonem proti Portugalcům.“ Bezprostředně po tomto zápase oznámil v kabině Milan Baroš, že končí v české reprezentaci. Předseda FAČR Miroslav Pelta se ale nevzdává možnosti, že ho přemluví ke změně rozhodnutí. Co vy? „Na jaře jsme byli se „Šmícou“ (Vladimírem Šmicrem) za ním v Istanbulu, věděl jsem od té doby, že se touhle myšlenkou vážně zaobírá. Proto mě jeho rozhodnutí i vystoupení po utkání s Portugalskem nepřekvapilo a musíme ho respektovat. Jedenačtyřicet gólů, které v české reprezentaci vstřelil, je úžasná kanonáda! Je škoda, že se rozhodl skončit, věkově i kvalitativně na národní tým pořád má. Myslím si, že přínos Milana Baroše oceníme až s odstupem času. Byl to i bezvadný kluk do party a do kabiny, která by ho určitě moc ráda uvítala zpátky. Ale v tuto chvíli musíme prostě vzít na vědomí, že „Bary“ v českém nároďáku skončil a že se chce do budoucna fotbalu věnovat jen na klubové úrovni.“ Mistrovství Evropy 2012 patří minulosti. Přineslo nějaké zásadní změny v herním pojetí týmů? „Nejsem jediný, koho velmi příjemně překvapili Italové, kteří nyní praktikují úplně jiný fotbal, než v dávné i nedávné minulosti. Žádné vyčkávání, žádné catenaccio, ale rychlý přechod útoku, který týmu vštěpuje trenér Prandelli. Už v úvodním zápase ve skupině se Španělskem se prezentovali vyváženým týmovým výkonem, naprosto zaslouženě se přes favorizované Němce probojovali do finále, ve kterém si to znovu rozdali se Španěly. Mají v týmu řadu výrazných individualit od Buffona přes nestárnoucího špílmachra Pirla, De Rossiho či trojici špičkových útočníků v čele s Balotellim. Španělé si nejlepší výkon na EURO 2012 schovali až do finále, ve kterém dali zapomenout na předchozí nepříliš divácky pohledné zápasy. I když opět nastoupili bez klasického útočníka, hráli velmi ofenzivně a přímočaře. Tak padly v prvním poločase oba góly, které prakticky rozhodly o tom, že španělská nadvláda v evropském i světovém fotbale nadále pokračuje.“ Už v září začíná kvalifikace o postup na mistrovství světa 2014 do Brazílie, ve které má Česko ve skupině hned dva účastníky evropského šampionátu – právě Italy a také Dány… „Je to strašně silná skupina. O Italech není třeba mluvit, ale i Dánové hráli na EURO 2012 výtečně, mají výborně poskládaný tým z krajánků i z hráčů domácí ligy. Svoji úvodní senzační výhrou nad Nizozemskem poslali „oranjes“ předčasně domů, potrápili jak Němce, tak Portugalce, se kterými prohráli 2:3 gólem až těsně před koncem. Nesmíme zapomínat ani na dva zbývající účastníky. Arménie dokázala v minulé evropské kvalifikaci dvakrát vyhrát nad Slováky, u nich dokonce 4:0, také Bulhaři jdou výkonnostně nahoru.“ Někteří hráči v letním termínu přestoupili nebo přestoupí. Je to pro reprezentační tým na začátku nové sezony velká komplikace? „Pokud budou v nových klubech pravidelně hrát, tak ne, ale fotbalová aklimatizace je u každého hráče rozdílná. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Petr Jiráček přestoupil v zimě z Plzně do Wolfsburgu, ve kterém sice výborně začal, ale po zranění, které utrpěl v Dublinu v přípravném utkání s Irskem, se již do základní sestavy natrvalo nevrátil. Do stejného klubu nyní míří Venca Pilař, německou bundesligu by měl v Brémách hrát i Theo Gebre Selassie, všechno tedy hráči, kteří na EURO 2012 byli v základní jedenáctce. Kdyby vysedávali jen na lavičce náhradníků, byla by to samozřejmě pro národní tým nepříjemná komplikace.“ Na jak dlouho jste vypustil z hlavy po evropském šampionátu fotbalové myšlenky? „Tak na dva-tři dny. Teď vyrážíme s manželkou a partou našich dlouholetých známých na společnou týdenní dovolenou. Budeme jezdit po jižní Moravě na kolech a nevím, jestli při jízdě nezačnu myslet zase na fotbal, protože nová sezona začíná už na konci července…“ 
 |
reklama
reklama
|
