Grassroots


reklama

VIDEO: Můj první gól - Vratislav Lokvenc

Z nekropené škváry v Náchodě se prosadil až na mistrovství světa, do bundesligy, ke koruně krále střelců v domácí lize i k pěti titulům se Spartou. Bezmála dvoumetrový útočník Vratislav Lokvenc vypráví nejen o tom, jak snil o členství v Klubu ligových kanonýrů. „Když dá člověk první gól, tak si řekne: ještě 99, to je hrozný! Ale podařilo se,“ usmívá se.

Jak začínala kariéra obávaného ostrostřelce Vratislava Lokvence?
Kariéra začínala ještě v Náchodě za TJ Náchod, kde jsem hrál za žáky, a kde jsem vyrůstal a začal poprvé kopat za barákem. V 13letech si mě vyhlídl Hradec, kam jsem přestoupil a byl jsem tam až do roku 1994. Tam jsem udělal další pokrok v mé kariéře a nakoukl do 1. ligy, kterou Hradec ještě hrál. Vzpomínám na to strašně rád a myslím si, že doteď toho nelituji, protože když si člověk na ty začátky vzpomene, tak jsem byl pořád na hřišti, ať to byla škvára nebo tráva, většinou teda škvára, a kdyby dnes člověk těm dětem dal škváru, tak už tam nikdo trénovat nebude, takže na to rád vzpomínám.

Jak vzpomínáte na to období, kdy jste v Náchodě začínal?
Tenkrát se hrálo jenom po okresu, takže nikam se moc nejezdilo, takže nejdál jsme jeli do Hradce. Většinou se hrálo na škváře i v Hradci, takže na to rád vzpomínám. Když nám ukázali trávu, tak to bylo něco jiného, kam se člověk těšil, protože tenkrát umělá tráva nebyla, takže na to vzpomínám doteď. Byla škvára, nikdo nám ji nepokropil a bylo tam 22 lidí.

Byl jste vždycky útočníkem, nebo kdo objevil ten váš potenciál zakončovat?
Tak mě vždycky bavilo dávat góly, buďto připravit nebo dát. Vždycky jsem se hrnul dopředu a vždycky mě to tam táhlo.

Kdy ve vaší kariéře nastal zlom, kdy jste si řekl, že by z toho koníčku mohl být i ten status profesionálního hráče?
Tak tohle člověk ani nijak nevnímá. Já jsem se tenkrát vyučil v Hradci, kde nás bylo víc hráčů a ono to nějak vyplyne z toho, že člověk na sobě maká a maká a pak mu vedení nabídne smlouvu a tenkrát to byly směšný peníze a ještě se chodilo na vojnu. Já jsem měl tu výhodu, že jsem vojnu měl v Hradci. Myslím, že tenkrát to byl sportovní klub Hradec, tam se chodilo na vojnu, takže jsem byl doma na vojně a ještě jsem mohl dělat to nejlepší, co jsem uměl, fotbal.



Zvládl jste i školu, vyučit se. Jaká byla ta hierarchie hodnot, kdy jste měl právě ten fotbalový život, život ve škole. Co pro vás ten fotbal tehdy znamenal?
Pro mě to byl vždycky sport číslo jedna. Co si pamatuju, tak tenkrát jsem byl ještě s Ivošem Ulichem na intru, kde jsme spolu byli na pokoji a spolu jsme chodili buďto do školy, do práce nebo kamkoli a hned potom zase na trénink, takže jsme přišli třeba v šest v sedm na intr, dali jsme si jídlo a už jsme zase spali, takže ono toho času moc nebylo, ale vzpomínám na to doteď a byla to docela dobrá zkušenost.

Čím jste se vyučil?
Já jsem strojní zámečník. Člověk se vyučí, ale moc tomu učení nedá. Dneska bych se tím neuživil (smích).

A živil jste se tím někdy?
Jo, já jsem tam chodil ještě před vojnou 5 měsíců na šichtu. Myslí, že v 5:45 píchačky a ve 14:15 zpátky a v 15:00 jsem měl trénink. Já jsem měl stejně myšlenky už pak na fotbal. Já jsem v té práci věděl, že se tím ani nikdy živit nebudu, takže jsem tam hodil, že jsem musel.

Vybavíte si svůj první ligový gól?
Vybavuju si to moc dobře. Myslím, že jsme hráli Brno x Hradec. Tenkrát jsme tam myslím 2:1 prohráli a já dával ten jediný gól. Myslím, že už to bylo na 2:1 jenom snížení a byl to takový z malého vápna, odražený balón a já v pádu hlavou jsem prostřelil brankáře. Už nevím, kdo tenkrát chytal za Brno, ale pamatuju si, tohle byl můj první ligový gól.

Jak jste emočně prožíval svoje góly?
Tak samozřejmě, to je nejhezčí na tom fotbale, když dá člověk gól a vždycky se kouká na ty střelce a na to, kdo tam v tom zápisu je napsaný, v té kolonce góly. Hlavně lidi to mají rádi, kdo dá gól. Já jsem to prožíval vždycky dobře a byl to takový hezký vnitřní pocit. Když dá člověk gól, tak je to takové vnitřní pocit uspokojení.

Když už jste nahlédl do té ligy, tak s tím hladem roste chuť. Jak potom byly ještě fotbalové sny?
Tak když jsem dal toho prvního, tak můj sen byl vždycky dostat se do Klubu ligových kanonýrů a to byl takový můj velký sen. Když dá člověk svého prvního góla, tak si řekne ještě 99 gólů, to je hrozný. No ale můj cíl byl dát vždycky minimálně 10 gólů za sezonu a což si myslím, že se mi docela i dařilo a někdy podařilo. Někdy to bylo samozřejmě míň, někdy i víc, ale ten průměr takový byl a člověk si říkal, že za 10 let bych tam mohl být. Když je člověk zdravý a nepřijdou žádný komplikace nebo špatná forma, tak by to člověk mohl dát a mě se to podařilo teda.

Jak jste vnímal, když vám přišla nabídka, když byl potvrzen zájem ze Sparty, že se můžete dostat do nejslavnějšího českého klubu?
Tak tenkrát ten přestup nebyl zase tak jednoduchý, protože už jsem byl jednou nohou na Viktorce Žižkov a v poslední chvíli jsem měl před podpisem smlouvy. Tenkrát jsem se dostal takovou náhodou na Spartu, kde byl prezidentem Petr Mach, který se to nějak dozvěděl. Byl jsem ubytovaný na Žižkově na hotelu, odtud mě vyzvedl a ubytoval mě někde jinde a druhý den jsem to podepsal Spartě. Jednoduché to nebylo, ale vzpomínám na to rád a myslím si, že jsem udělal dobře, že jsem tam šel.



Vybavíte si nějaký váš zápas tady na Letné a poté v důsledku i svůj první letenský gól?
Pamatuju si to moc dobře. Právě poté situaci s Viktorkou a se Spartou. Hráli jsme hned druhý den český pohár proti Benešovu. Myslím, že jsme 3:1 vyhráli a já dal dva góly a vzpomínám na to doteď, protože to byl můj první zápas. Všichni byli v očekávání, hlavně fanoušci a mě se podařilo dát dva góly, což si myslím, že jsem ten cíl splnil.

Jaký to byl pocit být nejlepším střelcem sezony, největším kanonýrem mezi všemi útočníky v lize?
Tak tenkrát jsem myslím dal 22 gólů a byl to hezký pocit. Byla to sezóna, kdy jsme se bili se Slávií o titul a tenkrát jsme měli dobrý manšaft a mě tam padalo všechno, do čeho jsem kopnul, což bylo neskutečný. Pamatuju si, že jsem dal třeba i čtyři góly v Budějovicích, kde jsme vyhráli myslím 4:1 a já jsem dal všechny čtyři, takže to byl moc hezký pocit. Bohužel ten pocit člověk nezažívá každý rok. To možná zažívá jen Ronaldo s Messim, ale tady v našich podmínkách, když to člověk zažije jednu, dvě nebo tři sezóny, tak je to super.

Je to ta sezóna, na kterou vzpomínáte nejvíce, kdy se vám nejvíce dařilo?
Myslím si, že ano, že fotbalově i gólově určitě. Rád na to vzpomínám.

V čem byl váš recept na góly, v čem tkvělo to kouzlo Vratislava Lokvence?
Být ve správnou chvíli na správném místě, ale samozřejmě se člověk musí v tom vápně dobře orientovat a i před vápnem a hlavně je důležitý vědět o spoluhráčích, kdy a v kterých místech má stát. Vždycky bylo těžké, když přišel nový hráč, který třeba měl připravovat šance, tak jste se musel s ním sžít a víc trénovat. Vědět ten moment, kdy se máte rozeběhnout, kdy ne, protože když ho člověk nezná, ta je tam buďto dřív nebo pozdě. Musí to být správně načasované.

Jak na Spartě, tak v reprezentaci jste měl tu čest hrát s ohromnými záložníky, hráči, kteří vám ty šance připravovali. Kdo byl pro vás ten nejideálnější partner pro přípravu gólových akcí?
Tak třeba ve Spartě poslední rok to byl Tomáš Rosický, Zdeněk Svoboda, kteří uměli dobře připravit šance. Dřív Martin Frýdek, Roman Vonášek. To vyšlo tak nějak z té hry. V reprezentaci to byl Karel Poborský, Pavel Nedvěd.

Dostali jsme se k reprezentační kariéře, jak a na co nejraději vzpomínáte?
V reprezentaci to byl úžasný čas. Myslím, že jsme se tam sešli v dobrém kolektivu. Když jsem začínal v reprezentaci, tak jsem ještě zažil Tomáše Skuhravého asi na prvních nebo dvou srazech. Pak se ta generace obměnila a přišla jiná parta. Ale tak jsem se tam držel od roku 1995, kdy jsem měl první reprezentační zápas, myslím, že to bylo proti Norsku. Vzpomínám na to rád. První reprezentační gól, který jsem dal, byl v Asii v Koreji, kdy jsme proti ní hráli na velkém olympijském stadionu.

Na jaký váš reprezentační gól nejraději vzpomínáte a proč?
Myslím, že to bylo v Teplicích v kvalifikaci proti Finsku, kde jsme 4:3 vyhráli. Já dal ten čtvrtý gól a bylo to asi dvě minuty před koncem, kdy jsme 3:1 vedli a zničehonic Finové vyrovnali 3:3. Petr Čech chytnul gól, kvůli kterému bychom málem prohráli, a z toho brejku, co on to chytnul, tak jsme dali gól. Takže to byl takový emoční zápas, bylo to nahoru dolu, a myslím, že pro diváky trošku víc stresující, ale se šťastným koncem.

Vzpomeňte si ještě na ty velké fotbalové akce, které jste zažil. Jak na ně vzpomínáte s odstupem času?
Na to vzpomínám docela rád, protože v roce 2000 jsem byl na Mistrovství Evropy v Belgii a v Holandsku a tam nám ty zápasy nějak nevyšly, protože jsme nepostoupili ze skupiny a přitom jsme tu kvalifikaci vyhráli bez jediné ztráty bodu. Byla to škoda, protože si myslím, že tam jsme určitě měli postoupit a myslím si, že nás tam zařízl i rozhodčí Colina, který písknul pět minut před koncem nesmyslnou penaltu proti Holandsku, a díky tomu jsme prohráli. Kdybychom udělali tu remízu, tak si myslím, že bychom šli dál. Jinak si myslím, že to bylo nejlepší v roce 2004 v Portugalsku, tam jsme byli všichni na vrcholu své kariéry a ve formě a tam jsme měli na zlato. Bohužel ten gól s Řekama v prodloužení to všechno utnul.

Dostaneme se ještě k vašemu zahraničnímu angažmá. Jak na něj vzpomínáte a když jsme u těch gólů, tak které branky za Kaiserslautern vám vstanou na mysli?
Tak já vzpomínám na Kaiserslautern rád, protože to bylo mé první zahraniční angažmá. Můj první gól, který jsem za něj dal, byl myslím v Mnichově na 1860. Tenkrát ještě na tom olympijském stadionu, kde jsem hrál hned od začátku a pak se mi podařil můj první gól v Německu. A i když ten začátek nebyl takový, jak jsem si představoval, protože jiný prostředí, jiní lidi, jiná mentalita a se i vyměnil trenér, který si mě tam vytáhl, pak odešel po třech měsících a přišel nový trenér. Takže ten první půlrok byl trošku těžký. Člověk to nezabalil, zvyknul si a pak ty góly tam začaly padat automaticky. Hlavně jsem se sžil s tou mentalitou, se spoluhráči a myslím, že jsem tam oslavil stý gól v kariéře. Pamatuju si i teď, to byla taková střela za vápnem myslím, že to bylo proti Chotěbuzi. Takže ten zápas jsme tenkrát vyhráli, myslím, že 4:0 nebo 4:1.

Těch gólů jste dal neuvěřitelný množství, dostaneme se teď k jejich nej. Který považujete za nejdůležitější?
Pro mě bylo těch důležitých gólů hodně, ale člověk když si vzpomene, třeba když dá ten stý gól, tak si automaticky vzpomene na ten první. Takže, když jsem si vzpomínal na ten první, tak jsem si říkal ještě 99 a najednou jsem měl tu stovku. Takže jsem si na to vzpomněl hned, což byl pro mě důležitý gól, ale vzpomínkově. Samozřejmě, že těch gólů bylo víc. Vybavuju si gól za Kaiserslauten proti Slavii Praha, když jsme hráli pohár UEFA a venku jsme hráli 0:0 a doma jsme vyhráli 1:0. Dal jsem ten jediný gól, takže si myslím, že to bylo takový emoční, protože proti Slavii jsem zahrál několik zápasů a taky jsem dal několik gólů v dresu Sparty. Člověk na to vzpomíná docela rád, když hraje v jiném dresu proti Slavii a ještě jim dal gól. To si myslím, že bylo hezký.

A nejkrásnější gól?
Myslím si, že to bylo za ten nároďák proti Finsku taky taková střela na hranici vápna nebo to bylo i tady v dresu Sparty, kdy jsme hráli proti Salzburgu a vyhráli 3:0. Ta jsme hráli 0:0 a doma jsme vyhráli 3:0. Myslím, že to byla kvalifikace o Ligu mistrů, pokud si vzpomínám dobře. Dal jsem druhý gól ze strany brankové čáry. Prostřelil jsem brankáře nahoru pod břevno. Úplně nemožný úhel, takže na ten gól taky rád vzpomínám.

Co pro vás znamená Letná. Jaké vzpomínky se vám vybavují, když jste na sparťanském stadionu?
Abych řekl pravdu, prožil jsem tu nejlepší úspěchy, které jsem získal se Spartou. 5 titulů a ještě jsem s nimi vyhrál český pohár. Takže tu byly pro mě největší úspěchy a člověk byl hrdý na to, že hrál za Spartu a že se zapsal do historie Sparty nějakými góly a tituly. Rád sem chodím a tady mi to ukázalo cestu dál do Evropy.

Ted se dáme na takové filosofování, co pro vás znamená fotbal?
Tak fotbal je pro mě fenomén, hlavně je to sport číslo jedna v celém světě a je to velký byznys. Pro mě je to emoční věc . Kdo to nehrál na žádný špičkový úrovni, tak asi neví o čem je řeč. Ale i ty emoce jsou i v kraji nebo ve vyšších soutěžích. Je to prostě pro mě sport číslo jedna a i když mu hokej trošku šlape na paty, tak si myslím, že celosvětově je to velký fenomén.

Gól, co pro vás znamená gól?
Radost, uspokojení, emoce. Je toho strašně moc, ale fotbal je hlavně o gólech a góly vždycky rozhodují. Je to velká věc, když se podaří jakýkoli gól. Samozřejmě ne vlastní (smích). Je to vždycky taková radost, když se všichni hráči seběhnou a radují a všichni diváci mají radost, takže to je moc příjemný.

Když se zpětně díváte na svoji bohatou kariéru, na co nejraději vzpomínáte?
Těch věcí je hodně. Nejraději vzpomínám na svoje začátky, na první góly, na první zápasy, na první přestupy. Ty první zápasy jsou hodně důležitý, protože tak si vás ten fanoušek zapamatuje.



Foto: Sport, Barbora Reichová





Bookmark this on Google Bookmark this on Facebook Bookmark this on Delicious submit to reddit Add this page to Mister Wong Top Články Jaggni to! Přidej odkaz na Bookmarky.cz Linkuj si ! pridej.cz pošli na vybrali.sme.sk


























reklama
reklama
Česká fotbalová reprezentace na twitter
Česká fotbalová reprezentace na facebook
Fotbal - tv
Fanshop
Fotoreportáže
Youtube
> přihlášení
T-mobile oficiální partneři
reprezentace
Gambrinus   Hyundai Hyundai Puma
 
premium partneři
reprezentace
Hormann ČEPS
generální partner
SYNOT ligy
SYNOT hlavní partner
SYNOT ligy
Gambrinus oficiální partneři
SYNOT ligy
Tipsport  Hyundai
mediální partneři Česká televize Dnes Impuls iDnes Radiožurnál Deník Sport BigMedia iSport
oficiální přepravce SmartWings
fotbal-travel
oficiální dodavatelé Stones by Steilmann OSPAP Clarion Čedok
coca-cola Bílinská kyselka G4S Inkospor
tourism partner Czech tourism
Kontakt | Reklama na serveru | Ceník reklamy © Copyright 2000 - 2012 FAČR | Powered by WebToDate