FOTBAL.CZ - AKTUÁLNÍ INFORMACE - Football association of Czech Republic - czech, cesky, cech, eech, sport, soccer, fotbal, football, cup, fussball, futsal, statisti, result, league, fixture, champion, qualifi, new, calcio, team, national, club, kopaná
Horní navigační lišta




RSS kanál
[Odkazy na články]
Ikonka serveru
[Ikonka pro vás]
AKTUÁLNÍ INFORMACE
1.8.2015

VIDEO: Můj první gól - Pavlína Nováková-Ščasná

Dávala góly v nejlepších ženských soutěžích na světě. Pavlína Nováková-Ščasná táhla českou reprezentaci a již v šestnácti se stala fotbalistkou roku. „Vždycky jsem poprosila tátu, abych nemusela do školky a šla jsem s ním na fotbal,“ říká rodačka z Roudnice nad Labem, která začínala s fotbalem na Kypru.

Jak vypadaly vaše fotbalové začátky?
Pocházím z fotbalové rodiny. Můj táta byl aktivní hráč, takže já jsem od malinka chodila na fotbal. Tatínek mě sebou bral na Bohemku, když tam hrával. Já jsem ho vždycky poprosila, abych nemusela do školky a šla jsem s ním. Tam ten vztah k fotbalu asi začal. Potom jsme se s celou rodinou přestěhovali na Kypr, kde táta působil jako hráč a později jako hrající trenér. Tam nebylo co jiného dělat, než s bráchou chodit na fotbalové hřiště, které bylo hned vedle domu. Celé dny jsme tam běhali s fotbalovým míčem a kopali si. Tam jsem si fotbal zamilovala úplně.

Běhali jste pouze po hřišti s bratrem nebo jste již i tam oblékla dres místního fotbalového klubu?
Hráli jsme za Anagennisis Derynia, což byl tým, za který hrál i můj táta. Bohužel tam nebyla soutěžní utkání, tak jsme hráli pouze přáteláky a šlo hlavně o tréninky. Mě bylo v té době devět let, tak šlo hlavně o seznamování se s míčem. S bratrem jsme do balónu kopali ale intenzivně každý den. Základní techniku jsem si osvojila tam.

Tedy mistrovská utkání byla až v České republice?
Ta byla až v Roudnici nad Labem za místní žákovský tým.

Takže tam padl i první gól?
Za žáky jsem těch gólů dávala hodně. Tam ten gól určitě padl, ale tou dobou to pro nebylo nic zvláštního.

Předpokládám, že jste hrála v týmu s kluky. Byla tam i nějaká spoluhráčka?
Z počátku jsem byla jediná dívka. Později se přidala ještě jedna, ale ta to brzy vzdala. Těch pět let, které jsem v Roudnici hrála, jsem byla spíše jediná dívka a dokonce jsem se stala kapitánkou.

Jak nahlíželi kluci na vás, když jste byla kapitánkou a takovou střelkyní?
V kategorii žáků ty děti si rozumí. Já jsem se chovala i tak trochu chlapecky. Nehleděli moc na to, zda jsem kluk nebo holka a prostě mě brali jako lídra týmu.

Naopak co to pro vás znamenalo být tím lídrem týmu a táhnout jej svými góly?
V té době jsem těch gólů dávala více, ale i jsem hodně na góly nahrávala, což mě také velice těšilo. Byla jsem taková tvořivá hráčka, která šance připravovala. To mě těšilo. Já jsem takový vůdčí typ na hřišti.

Kam vedly vaše další fotbalové kroky?
Holky mohou mezi v žácích mezi kluky hrát pouze do čtrnácti let, takže jsem pak přešla rovnou do ženského oddílu Sparty Praha do „A“ týmu žen. To znamená, že jsem se začala potkávat třeba s pětatřicetiletými hráčkami, což bylo nezvyklé. Brzy jsem se ale zadaptovala.

Co to pro vás znamenalo obléct sparťanský dres?
Můj táta hrával za Spartu, takže my jsme od malička fandili Spartě. Tedy bylo nasnadě, že začnu hrát za Spartu. To byl absolutně nejlepší ženský tým u nás. A já chtěla jít do toho nejlepšího. Pak jsme v pěti sezonách pětkrát vyhráli mistrovský titul.



Vzpomenete si na první gól za Spartu?
Když jsem přešla do ženské Sparty na zkoušku ve třinácti letech, tak jsem s týmem odcestovala do Hradce Králové na halový turnaj. Tam mě trenér Dušan Žovinec upozorňoval, že asi v konkurenci starších hráček by to na mě mohlo být tvrdé a budu hrát spíše jednodušší zápasy. Nicméně jsem do prvního utkání naskočila s těmi nejlepšími hráčkami Sparty a hned z první akce jsem přihrála Gábině Chlumecké na gól, což určilo naši další skvělou spolupráci ve Spartě. Protože s Gábinou jsem si skvěle rozuměla i na reprezentační úrovni. V dalším zápase jsem pak nastoupila proti silným Polkám a dala jsem gól. Bylo to sice jenom v hale, ale protože to maminka natáčela na kameru, tak ty vzpomínky zůstaly.

Jak daný gól vypadal?
Přes narážečku jsem doběhla míč a křižnou střelou dala gól po pravé ruce brankářky.

Po Spartě jste další góly dávala v zahraničí. Jaká to bylo tam překonávat brankářky?
Vždycky jsem si představovala, jak by se má kariéra měla odvíjet a toužila jsem hrát v zahraničí. Věděla jsem, že chci dostudovat gymnázium a pak teprve mohu jít do zahraničí, což mě vštěpovali i rodiče, abych dodělala školu. Což se stalo a přešla jsem do Bayernu Mnichov, do svého vysněného týmu. Tam jsem se velmi rychle adaptovala. Vzpomínám si, že první zápas nebyl zrovna z těch nejlepších, ale hned v druhém kole jsem dal svůj první bundesligový gól. Bylo to pro mě netypicky hlavou proti Hamburku. V dalším zápase jsem už vstřelila hattrick.

Jaká je atmosféra na ženském fotbale v bundeslize?
Byl to skok oproti fanouškovskému zázemí v Čechách. Postupem roků těch fanoušků ženského fotbalu přibývá více a více. Dneska je to ještě mnohem dál, než když jsem začínala Bayernu. Teď když vyhráli titul, tak na stadionu bylo sedm tisíc diváků, o čemž se nám v té době mohlo jenom snít. I tak ty atmosféry byly úžasné.



Před jakou nejlepší atmosférou jste dávala gól?
Bylo to v Americe, v americké profesionální soutěži, za tým Philadelphia Charge. Tam chodily běžně desetitisícové návštěvy. Tam jsem dávala gól Carolině Charge. A také za reprezentaci si vzpomínám, když ve Francii přišlo hodně diváků a dávala jsem proti domácím reprezentační gól.

Vzpomněla jste na jeden z reprezentačních gólů, jaké bylo dát ten první?
Bylo to v zápase proti Litvě, která byla velkým outsiderem. My jsme ten zápas vyhráli 17:1 a já jsem dávala jeden z těch gólů. Takže to nebyla až taková sláva, že bych běhala okolo hřiště a slavila. Gól na 6:0 není až tak skvělý, jako když rozhodnete zápas jedním gólem.

A který gól byl tedy tím nejdůležitějším?
Těch by bylo asi více. Ty nejdůležitější góly jsem dala v dresu Malmö. V mé poslední sezoně za Malmö jsme vyhráli titul. Byly tam zápasy, ve kterých se lámal chleba, kdy jsme potřebovali bezpodmínečně vyhrát s důležitým soupeřem. A já ty góly v důležitých zápasech dávala.

Na druhé straně jsou góly nejkrásnější, najdete nějaký ze svých?
Konkrétní si nevybavím, ale byla jsem dobrý střelec z delších vzdáleností. Góly z poza šestnáctky do šibenice ty určitě lahodily oku a bylo jich více.

S reprezentací jste hrávala i na domácím hřišti v Roudnici, jaké to bylo dávat góly zrovna tam?
Co více si člověk může přát, než dát gól za reprezentaci a ještě na domácí půdě. Je to úžasný stadion, krásná tráva, krásné hřiště. Těch zápasů s reprezentací jsme tady hráli více a mě se tady snad pokaždé podařilo vstřelit aspoň jednu branku. Jednou sem i útočila na hattrick, ale bohužel zůstalo u dvou gólů. Vždycky jsem měla ohromnou radost, protože mě přišla podpořit celá rodina.

Oblékla jste reprezentační dres, zahrála si v nejlepších soutěžích na světě, čeho si ve své kariéře vážíte nejvíce?
Celou svou fotbalovou kariéru jsem směřovala, abych získala titul v nějaké velké světové soutěži a podařilo se mi to v Malmö. A také to, že jsem působila v tolika skvělých ligách, vlastně v těch nejlepších na světě. To že si mě ty týmy vybraly je pro mě ocenění celé fotbalové kariéry.

Fotbalová rodina, otec bývalý fotbalista. Vzpomenete si na nějaký jeho gól, kdy jste usedla na tribunu?
Když hrál ve Spartě, tak mi byl rok dva, takže to období si moc nepamatuji. Vzpomínám si na jeho zápasy, když jsem chodila na Bohemku, posléze také angažmá na Kypru a na závěr, když se loučil s kariérou tady v Roudnici. On popravdě tolik gólů nedal, ale ze vzpomínek a televize si pamatuji na jeho gól proti Watfordu, který byl hodně důležitý v pohárovém utkání a dal jej hlavou, což je pro něj také hodně netypické. Měl výborný výskok a na to dodneška vzpomínám.

Dalším pokračovatelem je váš bratr. Chodila jste sledovat jeho zápasy?
S bráchou jsme se podporovali navzájem. On hrával na Spartě, na Žižkově a jeho zápasy jsem hodně sledovala. Pak se přesunul i do Belgie, takže tam jsme bohužel už nebyla. Jeho kariéru a góly jsem hodně sledovala. Typově byl hodně podobný mému tátovi a my celkově v naší rodině jsme byli spíše takový asistenti a góly jsme připravovali chytrými přihrávkami spoluhráčům. Vím, že brácha dával góly třeba Slavii, když hráli pohárové utkání v Ústí nad Labem.

A jak prožívala vaše rodina vaše góly?
Radovali se vždy hodně. Maminka mě doprovázela od malinka se Spartou všude, kde jsme hráli. A potom i do zahraničí za mnou často jezdila. Táta také, ale z pracovních důvodů nemohl tak často. Miminka byla nejčastější divačka mých utkání a ta to prožívala velmi. Byla schopná i kritiky. Když hrál člověk dobře, tak pochválila, ale uměla říct, i když jsem nehrála dobře. Táta ten měl takovou tu konstruktivní kritiku a říkal, jak bych to mohla udělat lépe. Což mi vždycky hodně pomohlo.

A co vaše děti? Budou pokračovat v tradici?
To se uvidí. Nechávám to na nich. Ale je nasnadě, že když jsem já hrála fotbal, tak je k tomu povedu. Pokud si ten fotbal vyberou, tak budu jedině ráda. Určitě budou mít dobré zázemí se ve fotbale prosadit.









 
Komentáře čtenářů:
 

© FOTBAL.CZ - Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu FOTBAL.CZ výslovně zakázáno.
nic

WebToDate