reklama

Útočník JAN VOŠAHLÍK hrál skvělý zápas. Byl u čtyř důležitých momentů, dal i zachránil gól, na jeden přihrál a a proměnil penaltu v rozstřelu. Navíc mistrovsky… Byl to jeho zápas. Jenže zápas se špatným koncem!


Čekala se taktická obranná bitva, jak to, že vše dopadalo jinak?
Zase jsme začali laxně jak v prvním, tak ve druhém poločase. Dostali jsme rychle gól. Byl nádherný. Zapnuli jsme, vyrovnali a zjistili, že se s nimi dá hrát. Dostávali jsme se do šancí a měli jsme dát branku do devadesátý minuty byl by klid. Měli jsme jich víc než Maďaři.

Dnes jste byl u všeho, jeden gól jste vstřelil, na další přihrál, proměnil penaltu a co více – jednomu téměř jistému gólu jste zabránil. Co vás, útočníka, vedlo na vlastní brankovou čáru?
To bylo po přímém kopu, míč se odrazil od zdi, pak brankář Vaclík vyběhl proti centru zprava, míč šel ale přes něj do brány. Asi jsem to odkoukal od spoluhráčů v Jablonci, Pavlík a Zábojník takto odvraceli míče z branky v lize… Běžel jsem do brány a myslel jsem, že mě něco trefí.

Den před zápasem jste penalty trénovali a prakticky všichni jste ji proměnili. Jenže v zápase pak tři hráči ztroskotali na Gulácsim, zato Vy jste udělal to, co na tréninku – vršovický Panenkův dloubák. To nemáte nervy?
Už před zápasem jsem věděl, že když budou penalty, tak to kopnu takto. Sledoval jsem gólmana, a když vždy skočil do strany, tak jsem provedl.

Nestačilo spoluhráčům v závěru rozstřelu poradit, aby Vás napodobili?
To nejde. Každý má svoji hlavu, někdo to kope vlevo, jiný vpravo a gólman tam třikrát byl. To se nedá nic dělat…

Vypadnout z mistrovství světa tímto způsobem, to asi hodně bolí?
To ano. Asi nám bude nějaký čas trvat, než se z toho vzpamatujeme. Sehráli jsme nádherný zápas, vypadli se silným Maďarskem, tak doufám, že se na nás nikdo zlobit nebude.

Moc dlouho ale truchlit nejde. Vždyť většinu z hráčů už čeká v listopadu kvalifikace jednadvacítek v Severním Irsku. Mistrovství Evropy by mohlo být satisfakcí, nemyslíte?
To ano. Tohle mužstvo je silné a i tady to dokázalo. Vždyť jsem vlastně ani jednou neprohráli. A jedeme domů…

Jaroslav Kolář, Egypt

reklama

reklama

reklama

reklama