reklama

V hotelu Golf se potřetí hrála píseň Zelená je tráva. Poprvé po příjezdu mužstva a pak vždy na počest výhry ve skupině. Ta třetí v řadě zněla nejlépe, vždyť znamenala, že česká jedenadvacítka zůstane na turnaji až do konce.

Hráče po příjezdu půl hodinky před půlnocí vítala v recepci pestrá společnost, pracovníci hotelu, kteří byli ve službě, ale třeba předseda svazu Ivan Hašek, nebo zástupci Českého olympijského výboru, kteří přijeli držet palce. Málo platné, vždyď fotbalisté jsou spolu s basketbalistkami jedinými dvěma želízky v ohni pokud jede o účast na Olympiádě 2012 v Londýně v oblasti tolik ceněných kolektivních sportů. Fotbalistům chybí poslední překážka, na její zdolání mají dva pokusy.

Po večeři, která netradičně začala přípitkem ze skleničky sektu, přichystaného u vchodu do jídelny personálem hotelu, se rozproudila zábava. Stačilo plátno, projektor, laptop a adresa Youtube.com a každý si navolil, na co měl zrovna náladu. Vznikla míchanice, která by pořádně pocuchala nervy každého dýdžeje…

„Emoce byly veliké. Všichni byli ještě po příjezdu do hotelu rozpumpovaní. Do postelí jsme uléhali mezi druhou a třetí hodinou po půlnoci. Těžko by někdo usnul ihned po příjezdu na hotel,“ říkal novinářům Jakub Dovalil, který se pak médiím věnoval více než půl hodiny.

Další přišli na řadu nováčci v sestavě proti Anglii, záložník Lukáš Mareček, střelec postupového gólu Jan Chramosta i útočník Libor Kozák. Ten se na hřišti potkal s rozhodčím Paolo Tagliaventem. „Však si mě hned před zápasem všiml a hned mi připomínal: Kozák, pozor na ruce,“ líčil Libor Kozák první setkání se starým známým ze Série A.

Jan Chramosta se přiznal: „Věřil jsem, že moje chvíle přijde, i když jsem věděl, že to bude v chvíli, kdy budeme potřebovat dát gól. Nakonec moc času neubývalo, ale gól se mi dát podařilo. Byl nejdůležitější v kariéře. Vím, že tady je reprezentační výběr, že jsou tu výborní spoluhráči, a tak chápu, že sedět na lavičce někdo z nás musí. V klubu bych toužil hrát v základu, tady je to jiné.“ Jan Chramosta má, stejně jako třeba Lukáš Mareček nebo Jan Lecjaks, brankář Marek Štěch a samozřejmě i mladík Václav Kadlec, možnost hrát za jedenadvacítku i v příštím cyklu, který to umožňuje hráčům narozeným po 1. 1. 1990.

Po obědě hráči vyrazili na cestu do třiašedesát kilometrů vzdáleného Aarhusu, největšího ze čtyř měst, kde se turnaj hraje. Pošli se po promenádě kolem moře a viděli na vlastní oči výstavu děl moderního umění, která je instalována na pláži od 2. června na jeden měsíc. Jsou tam opravdu roztodivné výtvory. Jednoznačně „nejúlítlejším“ exponátem je kompletně zařízený přízemní dřevěný dům, ve kterém ze všech stropů prší. Návštěvník si může obléci nepromokavý plášť a domem se projít. Riskuje, že si ale namočí boty…

Pak se hráči prošli po pěší zóně města, kde seniorská reprezentace uhrála v přátelském utkání vloni v listopadu bezbrankovou remízu. Nezbývá, než si přát, aby se do Aarhusu jednadvacítka ještě jednou podívala – znamenalo by to, že by hrála o zlato, protože město studentů hostí finále mistrovství Evropy!

FOTOGRAFIE z pondělního tréninku a návštěvy bazénu najdete ve FOTOGALERII

reklama

reklama

reklama

reklama