reklama

Reprezentace do 21 let se přesunula z Viborgu o osmdesát kilometrů severněji do Aalborgu. Z útulného hotelu u jezera do patnáctipatrového věžáku deset minut od centra města, ale také od stadionu. A v tom je výhoda. Na dnešní trénink, který se konal na stadionu „smutku“, by hráči došli i pěšky.

Slovo smutek je s ohledem na spojení Aalborg a fotbal na místě hned dvakrát. V sobotu 18. června na velmi pěkném stadionu pro jedenáct tisíc diváků, na kterém domácí Aalborg BK hrál na podzim 2008 základní skupinu Ligy mistrů s Manchesterem United, Celtikem a Villarrealem a bez bodu neskončil, ztratil evropský šampionát pro pořadatelskou zemi půvab. Dánové potřebovali uhrát remízu s Islandem, po krásném a dramatickém boji ale podlehli 1:3, vypadli ve skupině a postup spadl do klína Bělorusům, kteří tak po prohře v semifinále se Španělskem jdou proti Čechům do boje o Olympijské hry 2012.

Daleko horší boj ale prohrál 23. června obránce domácího prvoligového klubu Denis Marshall. Pětadvacetiletý fotbalista z Kostariky reprezentoval v červnu na Zlatém poháru v USA, odehrál všechny tři zápasy ve skupině, i 120 minut 18. června ve čtvrtfinále proti Hondurasu, kdy svým prvním gólem v národním týmu zajistil remízu 1:1 a penalty, na které ale Kostarika vypadla. O to větší škoda s ohledem na následující tragédii. Včera Denis Marshall tragicky havaroval na kostarické dálnici a po srážce s kamionem přišel o život! Do Aalborgu už se nevrátí…

Naštěstí ne o život, ale o naplnění svého snu budou bojovat Češi. Když začínali kvalifikační cyklus v červnu 2009, řekli si, že by se po dvou letech nechtěli rozejít, ale že by svoji cestu mohli o rok prodloužit tím, že postoupí na Olympijské hry 2012. Sehráli 14 zápasů, z nichž 11 vyhráli, jeden remizovali a dva prohráli (se Španělskem a v semifinále v prodloužení se Švýcarskem), což znamená, že patnáctý souboj musí rozhodnout. Na OH totiž postupují tři evropské celky, dva finalisté a o šťastnějším z poražených semifinalistů rozhodne zítřejší baráž, která začne v 15 hodin.

„Byl a pořád je to náš cíl. Chceme ho dosáhnout a věříme, že se nám to podaří. Možná, že je pro lidi a asi i pro nás zklamání, že se nám tady herně nedaří, ale i tak máme bronzovou medaili z mistrovství Evropy a pořád i šanci splnit náš cíl, se kterým jsme sem jeli,“ řekl Lukáš Vácha, jeden z nelepších českých hráčů na turnaji.

„To mohu jen potvrdit. Vždyť náš fotbal na úrovni seniorské a této jedenadvcítkové, která je hned pod ní, od roku 2004, žádnou medaili nezískal. Třeba za pár let budeme říkat, že by bylo dobré zopakovat úspěch z roku 2011…,“ připomněl trenér Jakub Dovalil.

„Hráčům zopakujeme, že jsme tady pro to, abychom České republice zajistili účast fotbalu na olympiádě. To byl náš cíl a teď právě o jeho naplnění budeme hrát. Samozřejmě, kdybychom měli formu z března, kdy jsme Bělorusy hladce porazili, byl bych klidnější. Takto to bude o vůli a morálce. V sestavě uděláme změny, abychom do hry dostali odpočaté hráče,“ doplnil český trenér.

Jenže úplně stejný záměr mají i soupeři. Těm kuriózně stačilo jediné vítězství (2:0 nad Islandem v úvodním utkání turnaje) a i přes tři následující prohry mají Bělorusové stále možnost o účast na olympiádě hrát… To je kouzlo turnaje. Vždyť chyběla ve dvou případech chvilka a Bělorusko už mělo účast jistou. Kdyby Chramosta nevyrovnal a postoupila Anglie, pak by všichni ostatní semifinalisté měli olympiádu jistou, nebo v semifinále, pokud by Bělorusové udrželi vedení a neinkasovali se Španěly v 89. minutě na 1:1 a neprohráli pak prodloužení…
Bělorusové věří, že je tyto rány osudu psychicky nesrazily, o postup se rozhodně porvou. Tak znějí hlasy z jejich tábora.

FOTOGRAFIE z pátečního tréninku najdete ve FOTOGALERII

reklama

reklama

reklama

reklama