Druhý hrací den a jeho první zápas byl až nečekaným dramatem s opět šťastným koncem pro Chorvaty. První poločas se hrál podobně jako utkání ČR-Francie na polovině Francie, ale byl tu jeden podstatný rozdíl Chorvaté kroužili s balónem okolo brankoviště, jen sporadicky se dostávali k zakončení, naopak Francie se dostala do čtyř obrovských šancí, které ale vynikající Butigan zlikvidoval. Druhá půle pak začala pro Chorvaty šokem, když se Francie po zásluze ze své páté tutovky ujala vedení !!! Těžko nyní říci co by bylo kdyby, ale faktem je, že Chorvatům opět podala ruku Paní Štěstěna, tentokrát převlečená za řeckého rozhodčího ten totiž k údivu všech ve 26.minutě vyloučil hráče Francie za simulování (druhá ŽK) a tím prakticky rozhodl zápas. Chorvaté, nejen že dokázali využít přesilovku k vyrovnání, ale zcela rozhozeného soupeře pak překonali ještě třikrát. Pro Francii velmi, velmi smolný zápas a velmi, velmi krutý výsledek ...
Naše utkání s Bosnou nebylo ani zdaleka tak snadné, jak ukazuje výsledek. Trenéři tentokrát dali přednost v brance Klímovi, druhou lajnu nechali pohromadě, ale k Rajnochovi a bratřím Marešovým vysunuli na hrot Kristena. Opět jsme hráli od první minuty aktivně, napadali soupeře již při jeho rozehrávce, ale zejména když byl na hřišti Ramič, dokázal se soupeř ze sevření často dostat a tak se hrál velmi svižný futsal s množstvím šancí na obou stranách. Do dvoubrankového vedení nás dostala již v prvním utkání výborná dvojice Dlouhý-Sluka, když Dlouhý dvakrát nahrával a Sluka dvakrát z první parádně zakončoval. Většinu akcí soupeře táhl neúnavný a technicky skvěle vybavený Ramič (velmi podobný styl a postava jako Slovinec Simeonovič) a ten také dvakrát připravil branku spoluhráčům a tak zejména díky němu svítil o přestávce na ukazateli skóre stav jen 3:2, když naší třetí branku dal z desetimetrového kopu levasem do šibenice Michal Mareš.
Druhý poločas již vyzněl jasně pro nás, evidentní rozdíl byl zejména ve fyzické kondici. Zatímco hráči soupeře a zejména v první půli hodně vytížený Ramič začali odpadávat, naši hráči ještě zrychlili pohyb a zejména bratrů Marešových bylo okamžitě plné hřiště. Přes veškerou snahu soupeře skóre narůstalo již jen na jedné straně, odměnou našim hráčům byl bouřlivý aplaus po závěrečném hvizdu a skandování: v pátek jsme tady, v pátek jsme tady
