Čeští fotbalisté se stali vítězi Kirin cupu a získali v Jokohamě cennou trofej i prémii sto tisíc dolarů. Po výhře nad Paraguayí hráli s týmem hostitelské země bez branek. Nedělní zápas nebyl tak bohatý na dramatické okamžiky jako čtvrteční střetnutí, oba soupeři hráli v obraně mnohem zodpovědněji. Ale beznadějně vyprodaný stadión, na němž se za čtyři roky bude hrát mistrovství světa, vytvořil utkání fantastickou kulisu.
Sedmdesát tisíc Japonců v hledišti dokazovalo, že si v temperamentu nijak nezadají s Jihoameričany. Vlajky, šály, balónky, bubny a gejzíry konfet v modré a bílé, což jsou barvy japonské reprezentace, zaplavily stadión, jemuž dominoval obrovský nápis v angličtině "Vítejte v modrém nebi". Spousta fanoušků přišla v národních dresech, nejčastěji se jménem Nakaty na zádech a jejich miláček je nezklamal - po nemoci poprvé nastoupil a se zbrusu novým rezavým přelivem. Zápas měl i další atributy velké události, včetně slavnostního představování hráčů a české hymny v podání sólistky tokijské opery.
Český trenér Jozef Chovanec sice uvažoval o velkých změnách v sestavě, ale nakonec udělal jen dvě, z toho jednu si vynutilo onemocnění. Vladimír Šmicer totiž zůstal s teplotou v hotelu a po zraněném Kukovi tak vypadl další útočník. Dopředu se vysunul Poborský a středovou řadu posílil Slončík. V brance nahradil Poštulku Maier v souladu s trenérovým záměrem oba gólmany pravidelně střídat.
Češi začali nebojácně, jak se na třetí tým světového žebříčku FIFA sluší a bylo vidět, že nemají v úmyslu jen bránit remízu, jež jim zajišťovala trofej. Už ve 3. minutě prověřil Čížek domácího gólmana střelou z úhlu, po čtvrthodině předložil Poborský míč Vonáškovi, ale ten hlavičkoval nepřesně. České lavičce zatrnulo jen, když se ke střele napřáhl Nakajama a nechtěně zasáhl kopačkou Němce do zad. Vzápětí se naplnily prognózy meteorologů a poprvé za japonského pobytu se z oblohy spustil déšť.
Bejblovi to nebránilo, aby ve 29. minutě tvrdě vypálil z dálky. Těsně před přestávkou ho napodobil Němec, ale Kavagučiho nepřekvapil. Česká obrana, v níž vynikal Suchopárek, si držela soupeře od těla a v prvním poločase nedovolila ani jednu střelu na Maiera. Zásluhou středové řady s neúnavnými dříči Němcem a Bejblem a tvořivým Slončíkem měli Češi mnohem častěji míč na svých kopačkách. Záměr přehrát Japonce ve vzdušných soubojích však příliš nevycházel, centrovaných míčů do šestnáctky bylo poskrovnu.
Druhé dějství otevřel přímým kopem Čížek, ale brankář byl u pravé tyče včas. Faul na Lokvence uvnitř šestnáctky vytáhl thajský rozhodčí před ni a jediným výsledkem byla žlutá karta Poborského za protesty. Pak ale ožili Japonci a v 59. minutě svou hbitostí zamotali českým zadákům hlavu. Maier měl dvakrát v rozpětí několika sekund možnost dokázat, že není o nic horší než Poštulka. Nejprve po kombinační akci vypálil z dálky Nanami, vzápětí si Jo naběhl za obranu, ale český gólman rozštěpem jeho střelu vyrazil.
Na druhé straně Němec kolmou přihrávkou uvolnil Vonáška, ale jeho centr domácí obrana zblokovala. Před japonskou brankou se blýskalo i při rohových kopech, hledajících Lokvence, jenž čněl nad domácími zadáky. Také Maier však musel sebrat míč přímo z hlavy Brazilce s japonským pasem Lopese, který přišel podpořit ofenzívu. Gól nepadl a po třech triumfech v řadě se hostitelé museli smířit s tím, že pohár neobhájí.
